Vladimír Guma Kulhánek

VADIMÍR „GUMA“ KULHÁNEK (*4. 9. 1944) – špičkový český baskytarista, v současné době člen skupin Livin Free, Energit a PRAK.

Od dětství mu učarovaly basové tóny. Jeho prvním nástrojem však byla kytara, kterou si koupil za peníze vydělané na chmelové brigádě. Na svém maturitním večírku z nouze zaskočil za basistu, který se kapele prostě ztratil. Basu si tehdy vzal Vláďa domů a začal na ni pilně cvičit.

Jeho první významnější partou byl v letech 1964–1965 Donald, jak se tehdy říkalo „Donaldi.“ Tady se poprvé potkal s kytaristou Zdeňkem Juračkou (1947–2017), s nímž později působil ještě v několika kapelách. To už Guma hrál na baskytaru, které podle jeho vlastních slov nešlo odolat.

Od té doby Kulhánek prošel celou řadou významných skupin, které psaly historii českého rocku. Namátkou jmenujme: Flamengo, Bohemia, Stromboli, nesmazatelnou stopu zanechal i v Etc… Vladimíra Mišíka. Pro něj složil mnoho nezapomenutelných písní, třeba Město z peřin či Dole na Letné.

Pod vlivem Jaca Pastoriuse (1951–1987), který je dodnes jeho vzorem, začal hrát na bezpražcovou baskytaru. V rozhovoru pro Rockový svět to komentoval následovně: „Já už jsem po tom zvuku toužil hrozně dávno, protože jak jsem hrál na ten kontrabas, tak jsem si říkal, že by to určitě šlo udělat. Ale nenapadlo mě vytrhat ty pražce. A pak jsem právě slyšel Jaca, kterej ty pražce vytrhal, a bylo to.“

Mimo rockovou scénu je asi nejznámější Gumovo působení v Divadle Semafor, odkud později přešel do doprovodné skupiny Evy Pilarové.  Jeho baskytaru však můžeme slyšet i na deskách Karla Gotta či dalších popových umělců. Podílel se také na spoustě filmové muziky.

V letech 1981–1984 byl Kulhánek členem Blues Bandu Luboše Andršta, se kterým vydal nezapomenutelné album Blues z lipového dřeva (1984). Na otázku, zda si troufne říct, které období pro něj bylo umělecky nejlepší, odpověděl v rozhovoru pro naše webovky odpověděl: „Tak to si určitě troufnu. To bylo Flamengo, protože jsme žili a fungovali jako kapela, což už se dneska nevidí, protože každej, aby se uživil, hraje v několika kapelách.“ Není divu, vždyť s Flamengem natočil zásadní desku české rockové historie Kuře v hodinkách (1972), kterou mají fanoušci ve velké úctě dodnes.

Nelze vyjmenovat všechny desky, na které Guma svým uměním přispěl. Kromě těch, které jsme již zmínili, připomeňme ještě Provisorium (1973) Deža Ursinyho, Zrnko písku (1978) kapely Bohemia, Stromboli (1987), Time’s Arrow (2017) skupiny Energit či nejnověji album Voices From Beyond (2019), které nahrála partička Livin Free. Tam je Guma i ve svých sedmdesáti pěti letech nedílnou součástí.

Citujme ještě jednou, z jíž několikrát zmíněného rozhovoru z roku 2016: „U kytary a baskytary je samozřejmě těžší toho hráče poznat, ale ten člověk by měl mít nějaký svůj styl a ty bys na základě toho měl poznat, že to hraje ten a ten hráč.“ Pro Gumu tohle platí stoprocentně, jeho umění si nemůžete splést a poznáte ho již po několika tónech.

Fotky: Mia Feres