Odešel Ivan Král

 

Text: Luboš Hnát
Foto: Ivan Prokop
Publikováno: 4. 2. 2020

Rockový Svět

Nečekaná zpráva zaplavila v neděli 2. února večer nejen sociální sítě. Rakovině podlehl IVAN KRÁL. Společně s Janem Hammerem byl snad nejúspěšnějším českým hudebníkem na zahraniční scéně. Během své kariéry spolupracoval s mnoha hvězdami světového rocku.

Narodil se 12. května 1948 v Praze. Od svých osmnácti let žil v USA, kam s celou rodinou odešel. Než se stal členem Patti Smith Group, která ho proslavila snad nejvíce, působil krátce u kapely Blondie. S Patti Smith nahrál čtyři alba, mimo jiné i velmi ceněné Horses (1975). Největší hit, který pro Patti Smith složil, Dancing Barefoot vyšel na desce Wave (1979). Písnička se dočkala mnoha předělávek mimo jiné i od irských U2.

Další úspěšná spolupráce na Ivana Krále čekala s punkovým rebelem Iggy Popem s nímž nahrál dvě studiovky: Soldier (1980) a Party (1981). Ve výčtu umělců, s nimiž Král spolupracoval, bychom mohli pokračovat ještě dlouho, za všechny jmenujme například Davida Bowieho či Johna Waita.

Od počátku devadesátých let se začal vracet do rodného Československa a také zde se stal výraznou postavou rockové scény. Vydal velmi dobře přijaté album Nostalgia (1995). V roce 1997 nahrál desku Alias se stejnojmennou příležitostnou kapelou, kde se setkal s Ivanem Hlasem, Davidem Kollerem (bicí) a Karlem Šůchou (basa). Ivan Král byl také vyhledávaným producentem: v této roli natáčel například s kapelami Lucie, Mňága a Žďorp či Garage.

Ti, kdo měli čest se s Ivanem setkat, o něm hovoří jako o neuvěřitelně hodném člověku a čisté duši. Sám jsem to štěstí neměl. Položil jsem proto několik otázek manažerce Petře Macháčkové, která pro něj v roce 2017 zajišťovala v tuzemsku koncerty.

Jak ses dostala ke spolupráci s Ivanem Králem?
Ivan Král v roce 2016 vystupoval na festivalu Metronom Prague. V té době jsem spolupracovala s Metronomem a byla booking agentem v agentuře Joe´s Garage. Ivan nás na Metronomu úplně dostal, a tak jsme si v Joe´s Garage řekli (hlavním iniciátorem byla programová ředitelka festivalu Bára Šubrtová), že by nebylo od věci s Ivanem dále spolupracovat a přichystat mu po delší pauze „šňůru“ po Česku. A tak jsem začátkem roku 2017 začala připravovat koncertní tour, která se realizovala v září téhož roku.

Máš s Ivanem nějaký zajímavý zážitek?
Jedním velkým zážitkem byla celá již zmiňovaná tour. Ivan byl poetická, éterická bytost, která dokázala okouzlit pouze svojí přítomností. Jak to tak ale bývá, vzdálenější mu byl reálný, praktický svět. Proto nikdy nezapomenu například na moment, kdy měl Ivan přiletět na ruzyňské letiště. Celý půl rok jsem byla v dennodenním kontaktu jak s Ivanem, tak s jeho manželkou Cindy. Ladili jsme veškeré detaily tour. Termíny vystoupení a rozhovorů pro média počínaje, a tím, co mají rádi k jídlu, konče. No a pak přišel den D, kdy byla objednaná limuzína na letiště a Ivan měl se Cindy konečně dorazit do České republiky. Po příletu letadla se ale v odbavovací hale Ivan ani Cindy neobjevili. Oba měli telefon vypnutý a já stejně jako tourmanager Tomáš Pokorný jsme skutečně začali mít strach. Po několika hodinách se ukázalo, že Ivan a Cindy nebyli na palubě letadla a že se při přestupu v Paříži rozhodli strávit jeden krásný den v tomto romantickém městě. V pořádku pak oba do Prahy dorazili o den později. Důvod, proč jsem zmínila tuto vzpomínku, je, že Ivan zkrátka miloval život. Byl bezprostřední a nenechal se zbytečně stresovat věcmi, na kterých nezáleží. To neznamená, že by byl nezodpovědný. Naopak. Jen ke všemu přistupoval s lehkostí, nadhledem a humorem. V tom bychom si z něj mnozí z nás měli vzít příklad. Ivanova lehkost bytí pak provázela celou zmíněnou tour.

Za vzpomínku ještě stojí neopakovatelné vystoupení v brněnském Sono Centru. Tento koncert byl spojený s diskuzí s diváky a krátkým promítáním Ivanových filmů. Ivan nás všechny do poslední chvíle napínal s obsahem promítaných snímků a vlastně i celkovou podobou vystoupení. Kvůli tomu museli diváci o něco déle čekat, než byli vpuštěni do sálu. Ale výsledek byl neuvěřitelně autentický. Vrchol večera nastal, když si Ivan sedl na okraj podia a začal opravdu „face to face“ hovořit s fanoušky a nechat je jednoduše být s ním.

Co pro tebe znamená Ivanova hudba?
O Ivanově muzice a jeho spolupráci se všemi slavnými osobnostmi bylo už řečeno strašně moc a je asi zbytečné, abych se opakovala. Samozřejmě má můj obdiv a velký respekt za vše, čeho na hudební scéně dokázal. Osobně ale pro mě jeho hudba znamená především ztělesnění jeho osobnosti a jedinečnosti. Ztělesnění toho, čím a kým byl nehledě na slavná jména, které ho v životě provázela.

Co dodat na závěr? Snad jen obligátní: Rest In Peace, Ivane!