Jan Holeček – Musíme víc věřit sami sobě

Text: Luboš Hnát
Foto: Mia Feres
Publikováno: 19. 9. 2019

 

Rockový Svět

Zpěvák a multiinstrumentalista JAN HOLEČEK se na naší scéně pohybuje už třicet let. Za tu dobu spolupracoval s mnoha známými jmény rockové historie. Hrát po jejich boku byla pro něj ohromná muzikantská škola, během níž se vyprofiloval jako zkušený skladatel. Přesvědčit se o tom budeme moci na připravované desce Holečkovy nové kapely Livin Free. Povídali jsme si nejen o vzniku téhle formace, ale též o tom, proč se její tvorba ubírá jiným směrem, než jsme si u Honzy za celá léta zvykli.

Okolo tebe bylo vždy pěkně živo, ale teď jsem slyšel, že se děje něco výjimečného. O co jde?
Od loňského roku jsem přemýšlel, že natočím sólovou desku. Pracoval jsem na skladbách a zvažoval, kam by měly směřovat. Letos jsem oslavil padesátku, což byl ten pověstný mezník to odstartovat. Zavolal jsem Vláďovi Kulhánkovi a získal od něho obrovskou oporu pro věc, a mohli jsme začít. Bez jeho podpory a práce na projektu by to nešlo.

Ještě nedávno jsi měl spoustu skupin a projektů, namátkou třeba Blues Amplified (BA), Afterglow nebo Sign of 4. Mnoha lidem dělalo potíže se v tom orientovat. Zkus mi vysvětlit, proč existovalo současně tolik kapel?
Ale ty kapely stále existují. Navíc jsem v nich řadový člen, žádná není moje: jde o  společenství rovnoprávných lidí. Dneska je bohužel velký problém, že člověk nemá jen jednu kapelu. Muzikanti, co se živí hudbou, hrají jako o život, aby zaplatili složenky, což ti jedna skupina, pokud nehraješ mainstream, prostě nezaručí.

Afterglow je skvělá parta, máme natočený materiál na dvě desky. Jindra Musil (kytara) odvedl úžasnou práci jak po stránce textové, tak skladatelsky. Bohužel je trochu problém že s Jirkou Zelenkou (bicí) sdílím Energit, který hraje hodně, a Jirka spolu s Pájou Novákem (basa) hraje v Etc… a dalších projektech. Jsou žádaná rytmika a to znamená, že je velmi obtížné najít společné termíny. Doufám, že se to zlepší.

 

Trošku jiná situace je Blues Amplified, což je kapela, která se stala nástupkyní Freeway Jam, jíž se nepovedl ani čtvrtý a bohužel závěrečný comeback. S Jindrou jsme ale s BA odehráli spoustu vystoupení, vydali desku a dotáhli kapelu k cíli, který jsme si stanovili. V současné době jsme tento projekt uvedli do stavu hibernace, protože je spousta jiné práce, které se s Jindrou věnujeme.

Sign of 4 je kapela, která funguje už sedm let svým tempem a skvěle. Hraje sice málo, ale jsme spokojení. V roce 2017 jsme vydali rovněž album, na kterém zpívám a hraju na klávesy. Teď připravujeme další. Je to neuvěřitelná parta spolu se Standou Hörnerem (basa), Mirkem Fišarem (kytara) a Danem Hubáčkem (bicí). Mám kluky moc rád, pojí nás velké přátelství i mimo hudební sféru. Stejně tak to mám už 32 let i s Jindrou Musilem. Jediná kapela, která skončila definitivně, jsou Freeway Jam.

Slyšel jsem také názor, že Livin Free jsi založil proto, že jsi už nechtěl dál hrát s některými muzikanty. Je to pravda?
Ne, tak to rozhodně není. Livin Free vznikli, abych mohl některé svoje představy realizovat jiným způsobem. To je hlavní důvod. Měl jsem rozmyšlené představy kompoziční, zvukové a textové. S dosavadními spoluhráči samozřejmě hraju a budu hrát „stále dál“ až do skonání těla a duše, pokud oni budou chtít a nevyhodí mě. Souvisí to s mou předchozí odpovědí.

Kdo tedy Livin Free jsou?
Na počátku byla myšlenka natočit sólovou desku, připravil jsem materiál a s tím oslovil Vláďu Kulhánka, jak už jsem zmínil. Spolu jsme hledali a našli spoluhráče, což bylo to nejlepší, co jsme mohli pro danou věc udělat: kytaristu Tomáše Frolíka a bubeníka Michaela Noska z The Bladderstones. Vznikla fantasticky fungující parta, s takovým nábojem a energií, že myšlenka na sólovou dráhu se přetransformovala v myšlenku pevného celku čtyř lidí se stejnými právy.  To je ideální stav!

Tomáš Frolík je fantastický kytarista, obrovský talent s velkým srdcem, a je hudebně neuvěřitelně erudovaný. Michael Nosek je génius a hrozný machr na bubny, strašně mu to pálí a jde z něj obrovská energie. No a Vláďa Kulhánek – tady je asi škoda slov. To je prostě „národní poklad“.

Kluci navíc odvedli na desce obrovský kus práce po stránce aranžérské, všichni mají neuvěřitelné nápady. Mám velkou radost, že se dokážeme na všem dohodnout, nikdo nic neshazuje. Líbí se mi, že se dokážeme i trošku kousnout, ale nikdy to není osobní, vždy jde o hudbu a celkový výsledek.

Miluju, že podobně jako u Energitu se i v téhle kapele „nahází všechno do jednoho talíře“, to dobrý i smutný, a společně se o to dělíme. Což má velkou sílu.

Většina tvých kapel byla výrazně ovlivněna hard rockem, jak je to u Livin Free?
No právě, víc jak půlku života mě hard rock ovlivňoval a směroval. Když jsem začal hrát v Energitu v roce 2006 a následně s Lubošem Andrštem v Bluesbandu, moje myšlení se posunulo jinam, a to dost zásadně. Obecně já i ostatní v kapele jsme ovlivněni americkou hudbou, kterou všichni milujeme. S Vláďou Kulhánkem se o tom bavíme skoro denně. Livin Free jsme se rozhodli trochu „odvážně“ nasměrovat právě k ní.

 

Zkus to konkretizovat.
Livin Free je kapela ovlivněná americkou hudbou. Je to moderní rocková muzika ovlivněná blues, gospelem a okrajově i soulem. Hudba vzdálená diatonice, zažitým slovanským postupům v jónské a aiolské harmonii.

V nových písních se mají objevit docela závažná témata…
Ano, jde o věci, o kterých by se mělo mluvit a o kterých by mělo být „moderní umění a filosofie“. Třeba abychom opustili staré principy a víc věřili sami sobě. Žádný „ismus“ ani „ství“ či něco podobného nás neosvobodí, to musíme udělat sami. Musíme dospět k svobodě vlastní cestou. Dalším velkým tématem v textech i hudbě jsou současné primitivní bigotní rasistické předsudky, které ovládají současné veřejné mínění a podnikatelským subjektům vyhrávají volby. Poslední skladba na desce je třeba věnována památce George Stinney jr., který byl popraven ve 14 letech za údajně sexuálně motivovanou vraždu dvou bílých holčiček v Jižní Karolíně v roce 1944. Bílá porota ho odsoudila za 2 hodiny ke smrti na elektrickém křesle… Po 70 letech byl rozsudek zpochybněn v plné míře, nenašlo se písemné přiznání ani jediný důkaz.

Proč ses zaměřil zrovna na rasismus?
Dost jsem o něm četl a realita mě zlobí. Zlobí mě, že největší prasárny světa se dějí ve znamení víry, ať už jakékoliv. Až se od toho oprostíme, budeme sami sebou a staneme se lidmi se svobodným a kritickým myšlením, posuneme se hodně daleko. Problém současnosti je v tom, že lidé nechtějí být svobodní: chtějí se mít dobře a myslí si, že jde o jedno a to samé. Což je právě omyl. Proto pořád čekáme na vůdce, který nás vyvede z utrpení k blahobytu. Je to opravdu směšný. V dnešní době je moderní strašit pořád dokola s nějakýma kravinama,  který nejsou a nebudou, a pak vystupovat jako mesiáš, který nás tady všechny zachrání. O tom je třeba skladba na desce, která se jmenuje přímo Livin Free.

Kdy deska vyjde a pod jakým názvem?
V říjnu a bude se jmenovat Voices From Beyond. Uvažoval jsem o názvu podle poslední skladby Mirrors nebo podle první skladby Dirty Old Town, ale nakonec jsem zvolil uvedená slova. A ostatní kluci v zásadě neprotestovali. Vydavatelstvím je Indies Happy Trails, kterému vděčím za podporu této muziky.

Půjde jen o studiový projekt, nebo jsou plánovány také koncerty?
Původně jsem zamýšlel udělat jen studiovou desku, ale nakonec vznikla legitimní skupina, která bude jezdit a hrát naživo. Máme už několik naplánovaných koncertů. Hrajeme 15. října v Brně u příležitosti 75. narozenin Vládi „Gumy“ Kulhánka, který kromě virtuózní hry na pražcovou i bezpražcovou basu je velkým aranžérským a duchovním otcem Livin Free. Dále máme sjednaný společný koncert s Hundred Seventhy Split v Novém Městě na Moravě, a to 31. října. Jde o nástupnickou skupinu legendárních Ten Years After, kterou přiveze do Česka Petra Macháčková – ta zároveň zařizuje management i pro Livin Free. Moc se na tohle setkání těším, protože u příležitosti 50 výročí legendárního Woodstocku má zmíněná kapela připravený speciální setlist, podle kterého hrála právě v srpnu 69 na pozemcích Maxe Yasgura.

Petře Macháčkové navíc všichni (celá hudební veřejnost) vděčíme za myšlenku uspořádat dva koncerty „Čas je mý kuře v hodinkách – Vladimír Guma Kulhánek 75“. Ona byla strůjcem myšlenky na koncert v Lucerna Music Baru, který navíc zajišťuje její agentura. Jsem nadšený, že oba koncerty jsou již beznadějně vyprodány. Což je důkazem, co Guma pro naši zem znamená, zaplaťpánbůh!

Hlavní událostí pro Livin Free ale bude křest desky, která proběhne 14. listopadu v Malostranské besedě. To je hlavní akce, na kterou chci prostřednictvím Rockového světa  čtenáře pozvat!

Bude to krásný večer, pozvali jsme zajímavé hosty. Pro mne je moc cenné, že zahraje německá bluesová legenda, držitel mnoha cen Ignaz Netzer, se kterým jsme spolu s Lubošem Andrštem letos v květnu hráli na Pražském jaru, a byl to pro všechny velký zážitek. Dalšími skvělými hosty jsou právě Luboš Andršt a úžasný saxofonista Vladimír „Boryš“ Secký. Bude to naše pražská premiéra. Přehrajeme celou desku, naši hosté s námi zahrají naživo své party ze studia. Nakonec dáme všichni dohromady nějaké bluesové standardy, kde budeme na pódiu úplně všichni. Moc se na to těším!

 

Na závěr mi řekni, s jakými kapelami tě v nejbližší době uvidíme.
Na podzim to bude nejspíš s Energitem a od října i s Livin Free. Říjen bude ve znamení narozenin Gumy Kulhánka, jak už jsem uvedl. Budou to velké akce, na kterých ožije mimo jiné i dávné „kuřecí Flamengo“. Strašně se na to těším a jsem šťastný, že je o ty dva koncerty  obrovský zájem. Vláďa je pro mne jednou z největších postav československé rockové hudby a nestydím se říct, jeho přínos jeho hry na bezpražcovou basu je světový. Je pro mne obrovská čest a výzva být u těch narozeninových koncertů!

No a pak, Luboši, i tvůj úžasný Rockový svět má narozeniny. Ne pětasedmdesáté, zatím jen sedmé, a my si na nich s Energitem, The BladderStones a Janovcem a Čilimníkem rádi zahrajeme, a to 5. října ve Vagonu.