Ignaz Netzer – Mladí v Čechách jsou budoucností blues

Text: Luboš Hnát
Foto: Mia Feres
Publikováno: 30. 12. 2019

Doma v Německu je IGNAZ NETZER žijící legendou, ale u nás jeho jméno příliš známé není. Je to dáno mimo jiné tím, že v Česku nevystupoval dlouhých dvacet pět let. Dostal jsem příležitost položit tomuto bluesmanovi několik otázek.

Co nebo kdo tě přivedl k blues?
Za všechno může moje babička. (smích) Když mi bylo tak 7 let, sedával jsem u ní v kuchyni a poslouchal muziku z jejího starého rádia (které se za pár let poté stalo mým prvním zesilovačem) a uslyšel nahrávky Lightnin‘ Hopkinse a Brownieho McGhee. A to mě úplně dostalo.

Německá bluesová scéna u nás není moc známá, zkus ji českým čtenářům představit.
Už z historie jsme měli silnou hudební scénu a spoustu dobrých muzikantů, ale obrovský význam v Německu pro blues a tuto hudbu mělo, že zde po II. světové válce zůstala spousta amerických vojáků a s nimi samozřejmě i jejich hudba. Přišli jsme tak do styku s jazzem, blues i soulem již v čtyřicátých letech. Později byla samozřejmě spousta možností pro německé muzikanty hrát v amerických kasárnách a absorbovat tak atmosféru americké hudby. V šedesátých letech pak nějaký německý producent vymyslel American Folk Blues Festival a všechny americké bluesové hvězdy už zářily v Evropě pro mnoho tisíc lidí.

Vím, že jsi u nás v devadesátých letech hodně koncertoval s Lubošem Andrštem a Vladimírem „Gumou“ Kulhánkem. Zkus tedy porovnat české a německé bluesové publikum.
Těch koncertů zas tolik nebylo… Tehdy jsem velký rozdíl neviděl, ale letos jsem měl možnost hrát dvakrát v Praze a byl jsem překvapený, kolik mladých lidí přišlo na tuto hudbu, a to mnohem víc než v Německu nyní. Myslím, že pro budoucnost blues je to velmi důležité.

 Proč jsi tu ale tak dlouho nebyl?
Během těch let jsme bohužel ztratili kontakt, až do chvíle, kdy jsem po té dlouhé době pozval na festival (který jsem spolupořádal) Luboše a Gumu a bylo to skvělé. Jako kdyby tady nebyla 25 let pauza a přišlo mně to ještě lepší než kdysi.

Jsi držitelem několika bluesových prestižních ocenění, co to pro tebe znamená?
Každé ocenění je uznání tvé práce, nic jiného. Mám radost z German Blues Award, protože to je anketa německých bluesových fanoušků: lidí, pro které tato hudba hodně znamená.

Hrál jsi se slavnými jmény jako Champion Jack Dupree, Alexis Korner, Louisiana Red. Jak jsi to vnímal, bylo to pro tebe něco výjimečného, nebo jsi to bral jako běžné vystoupení?
Ne, (smích) v žádném případě jsem to nevnímal jako běžné vystoupení, byl jsem hodně mladý a strašně nervózní, ale samozřejmě to pro mne znamenalo hodně.

Letos ses, pokud vím, dvakrát objevil v Čechách, poprvé to bylo na Pražském jaru, kde jsi vystoupil s Blues Bandem Luboše Andršta jako jeho významný host. Jaký to byl pocit hrát na takto prestižním hudebním festivalu?
Jsem na to velmi hrdý…

Podruhé jsme tě mohli vidět v listopadu při křtu desky kapely Livin Free, kde jsi měl svůj akustický set a navíc jste na závěr zahráli všichni dohromady několik bluesových standardů. Jak sis užil tenhle koncert?
Byl to skvělý večer. Livin Free jsou velmi zajímavá a skvělá skupina se skvělými hudebníky.

 Plánujete s Livin Free, Lubošem Andrštem, Gumou Kulhánkem nebo Honzou Holečkem nějakou další spolupráci?
V každém případě budeme dále intenzivně spolupracovat.

 Uvidí tě tedy fanoušci v Česku častěji?
Vaši zemi miluji, jako muzikant i jako turista. Když mě obecenstvo tady bude chtít poslouchat, budu šťastný a budu tu chtít hrát, jak to jen půjde.